Jako u každého výrobku, i u dřevostavby musíme porovnávat kvalitu, vyloučit odflinknutou práci, a tudíž si pečlivě vybírat dodavatele.
Špatný přístup k materiálu dovede odradit Některé negativní zkušenosti se stavbami na bázi dřeva v České republice byly v minulých desetiletích vždy způsobeny nevhodným řešením konstrukcí, špatným projektem - anebo také nesprávným provedením konstrukcí a staveb. Nerespektování výsledků vědy a výzkumu zbytečně zdiskreditovalo tyto tak úspěšné stavby v nejvyspělejších státech světa v očích našich investorů a individuálních stavebníků. Moderní konstrukce a stavby ze dřeva dnes ale řeší v renomovaných firmách týmy odborníku.
Kvalita stojí peníze. Vždy je lepší a vyplatí se z dlouhodobého hlediska nešetřit penězi na stavbě, ale vlastnit stavbu, která mi šetří peníze svým bezporuchovým a energeticky úsporným provozem. K tomuto ideálnímu stavu je – žel, často dlouhá cesta. Stojí to přemýšlení, konzultování a porovnávání zkoušení.
Důležitou vlastností dřeva je jeho chování při požáru. Toto chování nelze popsat zcela jednoduše, protože při požáru vznikají ve dřevě chemické a fyzikální pochody. Především je nutno rozlišit dvě fáze požáru, a to je fáze vznikajícího požáru a dále potom plně rozvinutý požár.Ve fázi vznikajícího požáru je sledována hořlavost materiálu a stupeň jeho zápalnosti, dále pak rychlost šíření ohně na povrchu materiálu a jeho schopnost vedení tepla a předávání tepla okolním materiálům.
Dřevo je zatříděno jako materiál hořlavý, i když rostlé dřevo je obtížně zápalné a většinou nedojde k jeho zapálení dříve, než dojde k zapálení jiných materiálů. K samovznícení dřeva, to znamená k jeho zapálení bez přítomnosti zdroje zapálení, by musela být vyvinuta povrchová teplota vyšší než 400 °C, působící v krátkem až středním časovém úseku. V případě se zdrojem zapálení by tato teplota musela být po určitou dobu vyšší než 300 °C. Hodnoty zápalnosti závisejí na druhu dřeva, jeho hustotě a vlhkosti, na velikosti povrchu, a tím i na tvaru průřezů a na přístupnosti kyslíku. K šíření ohně na povrchu materiálu dochází tím, že vznikají stále nová zapálení. Protože dřevo je klasifikováno jako obtižně zápalné, lze říci, že rychlost šíření plamene je přijatelně nízká. Z vyhodnocení požáru různých staveb u nás i v zahraničí plyne, že správně navržené a provedené dřevěné konstrukce odolávají požáru lépe než konstrukce ocelové. Z toho důvodu je téměř ve všech zemích dovoleno používat u konstrukcí s nízkým požárním rizikem neošetřené dřevo.
Plně rozvinutý požár nastává ve fázi po vzplanutí, kdy jsou již všechny hořlavé látky zachváceny ohněm. V tomto stadiu je po materiálu požadována schopnost zachovat si nosnost, bránit dalšímu rozšiřování ohně na okolní materiály a vniku kouře. Dále je u materiálů požadována nízká vodivost tepla, aby nedocházelo ke vzniku vysokých teplot na straně odvrácené ohni. Z hlediska konstrukce nebo konstrukčního prvku je pak požadována schopnost odolávat plnému požáru, takzvaná požární odolnost. Ta samozřejmě závisí na vlastnostech použitého materiálu, ale také na velikosti a rozdělení zatížení, na podmínkách uložení prvku v konstrukci a na jeho působení v konstrukci.
Výhodou dřeva, a tedy i konstrukčních prvků ze dřeva je, že při vystavení plnému požáru povrch po zapálení nejprve silně hoří, ale v krátké době se na povrchu takovéhoto prvku vytvoří vrstva dřevěného uhlí. To je špatným vodičem tepla, a tím je vytvořena povrchová tepelněizolační vrstva, která brání přivádění tepla do zbývající části průřezu. V průřezu z rostlého dřeva tak zůstává již v malé vzdálenosti od hořícího povrchu teplota, která zaručuje nezměněné fyzikální vlastnosti zbytkového průřezu, a nedochází v něm ani ke vzniku tepelných dilatací. Z tohoto hlediska lze říci, že změna únosnosti konstrukčního prvku je způsobena především zmenšením profilu nosného průřezu. Vlivem zuhelnatění jeho povrchové části jsou změny vlastností materiálu uvnitř minimální.
Z uvedených poznatků vyplývá, že chování dřevěného prvku při požáru je ovlivněno tvarem prvku, jeho povrchem, obvodem a velikostí průřezu.
Dřevěné kontkukce lze proti požáru chránit buď ochranou konstrukční, nebo chemickou. Při konstrukční ochraně je povrch dřeva chráněn před přímým působením ohně obložením dřeva nehořlavým materiálem, jako jsou například sádrokartonové nebo sádrovláknité desky, případně vrstva omítky. U ochrany chemické je povrch dřeva chráněn nátěrem nebo impregnací pomocí látek zpomalujících hoření, nebo naopak urychlujících vznik povrchové zuhelnatělé vrstvy.
Dřevo a kámen patří mezi nejstarší stavební materiály, používané již při prvních pokusech člověka o vytvoření přístřeší. Jako stavbní materil je dřevo v porovnání s jinými konstrukčními materiály hodnoceno všeobecně velmi pozitivně. Je to především proto, že je jednak obnovující se surovinou, jednak je možno jej opětovně použít nebo jinak zhodnotit, přičemž je minimalizováno množství odpadu.
Díky svým vlastnostem, jako je například malá hustota, ale vysoká pevnost, lehká zpracovatelnost nebo nízká tepelná vodivost, je dřevo ve stavitelství po celá staletí používáno jako materiál pro konstukce krovů a doplňkových stavebnětruhlářských výrobků.
V České repulbice je dřevo jako stavební materiál po letech určité stagnace znovu ve stavebnictví objevováno především pro jeho příznivé mechanicko-fyzikální vlastnosti a nízkou energetickou náročnost při zpracování. Řada výrobců v oblasti zporacování dřeva se dnes orientuje na výrobu dřevostaveb, což je do značné míry dáno právě tím, že rozvoj ekonomiky je na celém světě ovlivňován energetickými problémy a vyspělé státy hledají možnosti úspory energií všeho druhu.
Druhým faktorem, který ovlivňuje oblibu dřevostaveb především v zahraničí, je rychlá montáž a minimální pracnost na staveništi s vyloučením mokrých procesů při poměrně nízkých náročnostech na dopravu a manipulaci ve srovnání s dílci z jiných materiálů. Tím se výrazně snižují náklady na přepravu, ale také na zemní práce – při výstavbě není třeba používat těžké a drahé montážní mechanizmy. Výstavba formou suché technologie také umožňuje racionální využití pracovní síly po celý rok. Podstatně se zkracuje nejen doba výstavby, ale i doba, za kterou jsou vložené finanční prostředky investorů nebo finančních ústavů kryty plnohodnotným, obchodovatelným stavebním dílem. Jednoduše řečeno – stavíte-li za pomoci hypotéky, máte rychle postaveno; tudíž rychle vyčerpáte přidělené finance, a tedy ušetříte na úrocích. Dále mají dřevěné materiály všeobecně nízkou tepelnou vodivost, vyznačují se tedy dobrými tepelněizolačními vlastnostmi a nevytvářejí klasické tepelné mosty, známé u silikátových a kovových stavebních materiálů.
Při suché technologii výstavby se radikálně snižuje stavební odpad. Vlastní odpad z použitých materiálů je snadno likvidovatelný, přičemž náklady na jeho likvidaci jsou podstatně nižší - a ani samotná jeho likvidace nezatěžuje životní prostředí. Také likvidace staveb na bázi dřeva je energeticky nenáročná a nezatěžuje životní prostředí.
Dřevo je jediná obnovitelná surovina, kterou lze využít ve stavebnictví. Správný hospodář ví, že o les je nutné správně pečovat – má být racionálně těžen a vhodně obnovován a doplňován. Ke stavění domů ze dřeva, které je konečně i u nás stále oblíbenější, není vůbec zapotřebí drancovat lesy. Proč? Stačí stávající dřevo stále se zvyšující poptávce po dřevěných domech a rostoucímu stavebnímu boomu? Ano. Moderní stavební konstrukce a stavby ze dřeva mohou totiž bez problému sloužit svému účelu i 150 let. Vhodná doba pro těžbu dřeva je asi 70 let. Než jeden dum doslouží, vyroste tak v lese dřevo na dva nové! Ve Finsku i jinde vidíme běžně domky 200 let staré, a dodnes v nich lidé bydlí – a to zcela moderním způsobem, na vysoké „skandinávské“ životní úrovni, se všemi vymoženostmi současného západního světa a vůbec vším, co k tomu patří.
Masivní dřevo se v moderních stavbách využívá na prakticky všechny nosné konstrukce. Kromě toho je velmi oblíbené na vnitřní obklady stěn a stropů, pro svůj přírodní vzhled, „zateplený“ efekt. Díky moderním ochranným a nátěrovým hmotám na bázi přírodních olejů se ale masivní dřevo využívá ještě šířeji.
Rozhodujícím aspektem spolehlivosti a trvanlivosti staveb na bázi dřeva je správné technické řešení stavebních konstrukcí, ale také všech, i sebemenších detailů každé stavby. Renomovaní světoví výrobci materiálů používaných v konstrukcích dřevostaveb proto věnují maximální péči a nemalé finanční prostředky na informační servis k nabízeným výrobkům s cílem vyloučit nesprávná použití těchto materiálů a přispět k bezporuchovým řešením a prováděním stavebních konstrukcí. K vysoké spolehlivosti a trvanlivosti staveb na bázi dřeva přispívá i systém certifikace a kontroly jakosti výroby nových moderních konstrukčních materiálů a systém certifikace a kontroly jakosti výroby stavebních systému z těchto materiálů.
Mlada fronta dnes
Dům ze dřeva dává svému majiteli hřejivý pocit útulnosti a souznění s přírodou. Dřevěné domy jsou ekologické, vysoce estetické a ekonomické, což podporují vynikající tepelněizolační vlastnosti dřevostaveb. Zatímco v Česku se domy ze dřeva ještě nestaví v masovějším měřítku, například v Německu jsou to velmi žádané stavby.
Německý trh si díky tlaku zkušebních ústavů a díky ekologicky orientované dotační a úvěrové politice vybudoval určité standardy, které postupně převzali i výrobci v okolních zemích - tedy i v České republice.
Dnešní dřevostavba může být velmi rozmanitá, od přiznání dřevěného stylu, přes obezdění lícovými cihlami, až po opatření objektu nejmodernějšími systémy termoizolačních omítek. Montovaný dům na bází dřeva vykazuje prvotřídní tepelněizolační vlastnosti. A hlavní předností je rychlost výstavby.
Současným evropským standardem pro venkovní stěny je hlavni nosná konstrukce a tepelná izolace 140 -160 mm, venkovní izolace formou termofasády nebo obkladu s izolací 50 mm a zevnitř izolovaná předstěna o tloušťce 50 - 60 mm. Předstěnou se vedou veškeré nutné rozvody a osazují se do ní montážní krabice elektrorozvodu tak, aby nedošlo k narušení parotěsné zábrany a oslabení izolace v hlavní stěně. Taková stěna má potom souhrnnou tloušťku izolace kolem 200 mm a dosahuje součinitele tepelného prostupu U = 0,16 W/m2K. Totéž platí pro střechu. Vnitřní opláštění všech stěn je dvouvrstvé - podkladní dřevostěpková vrstva či deska a na ní sádrokarton nebo dvojitý obklad fermacelem. Takovou stěnu nikdo neprokopne a klidně na ni může zavěsit třeba kuchyňskou linku. Na celou stavbu včetně krovu se používá výhradně konstrukční řezivo, hoblované ze čtyř stran, sušené a podélně napojované. Na místech staticky nebo pohledově exponovaných dřevo lepené z lamel. Je tvarově stálé, nekroutí se a nevznikají v něm trhliny.
Zcela mimořádné izolační vlastnosti takovýchto dřevostaveb umožňují snížit spotřebu energie na vytápění zhruba na polovinu proti zděným stavbám. Navíc jsou tyto vlastnosti zcela konstantní v průběhu celého roku a nemění se v průběhu roku vlivem nasákavosti tak jako například u cihelného zdiva. Tato charakteristika umožňuje používat ve dřevostavbách zcela běžně a smysluplně různé alternativní zdroje energie, které díky nízké energetické náročnosti objektu mohou významně přispět do energetické bilance nebo zcela nahradit konvenční zdroj. Nejobvyklejší jsou tepelná čerpadla, topné krbové vložky, solární panely a rekuperační jednotky. V místech, kde není plyn nebo by jeho zavedeni bylo nákladné, lze s úspěchem instalovat tepelné čerpadlo vzduch-voda, fungující na nových principech bez ohledu na venkovní teplotu. Zjednodušeně řečeno postavíte místo kotle čerpadlo, připojíte do zásuvky a topíte a máte teplou vodu. Díky tomu, že stěny neakumulují teplo, můžete místo radiátoru, které často překážejí, použít stěnové topení. Díky téměř okamžité reakci na pokyn jednotky řídící klima v objektu se přímo nabízí využívat nízkoteplotních vytápěcích systémů, například podlahové a stěnové topení.
Dovolte osobní poznámku na závěr. Spolu s výraznými změnami životního stylu, které přišly po roce devadesát, se změnily naše požadavky na bydleni. Už nestavíme pevný dům pro generace, pro naše děti, pro děti našich dětí. Chceme kvalitní, ekologické, zdravé a pokud možno bezúdržbové bydlení pro svoji rodinu. Bydlení, do kterého můžeme bez větších stavebních zásahu implementovat technické novinky, které nás osloví za deset, dvacet nebo padesát let. Dobře postavená dřevostavba dává svému majiteli velice příjemný, hřejivý pocit útulnosti a jakéhosi souznění s přírodou..
